Jak nachytat svou mysl na špek

Dneska mám něco pro zaryté intelektuály, čili rozumbrady jako jsem já, kteří dokud se nestane materiální změna, tak neuvěří. Jenže pokud neuvěří, tak se nestane… nic co není neznámé, ale jak to udělat:) Nebojme se vesmír je moudrý a bude vždycky i chytřejší než my:))

Neb jak jde dohromady intelekt a duchovní rozvoj?

Samozřejmě, že výborně:) Nebojme se zapojit intelekt. Zapojit je důležité vše, co člověk má. Když chce tvořit. Ve chvíli, kdy sám prozře svou past, do které se neustále vrací, stane se z něj cenný nástroj.

A nemám na mysli odříkávání si pozitivních afirmací, které mění jednotlivá zažitá omezující přesvědčení.

Jde o komplexní intelektuální systém víry, tzn. celý soubor uvažování, který ustoupí jen tehdy, dáte li mu takovou logickou otázku, že zahlédne nelogické vazby, kterých si jinak nevšímá a tím ho celý zboří a mysl se otevře novému nepoznanému. Jinak vás vrací a vy se ocitáte v pozici oběti sami sebe a zásadní změna nenastává.

A nemusí jít ani pouze o osobní rozvoj, ale například o vývoj nějakého projektu.

Vaše mysl si stále dokola opakuje to samé. I když poslouchá srdce a pocity. Chce materiální fakta. Chce pomoct, ale neví jak.

Pokud je bystrá, ptá se, tak i v tom starém systému víry najde variantu pro řešení vaší situace, která ale nebude zcela uspokojivá. Proto, aby se v systému mohla udržet. Každopádně situací vyřeší. Materiálně.

A vy najednou zjistíte, že i když máte řešení, mysl vás vrací do stejné neuspokojivé pasti uvažování oběti okolností.

Takže to není situací, mírou změny a materiálním faktem. Ale uvažováním. A v tu chvíli spadne závoj a mysl může začít hrát nebo být v klidu. Což je uspokojivé samo o sobě.

Pokud potřebujete taky odblbnout hlavu. Jsem vám s radostí k dispozici:)

Katka