Žena matka a emocionální inteligence

Tento článek bych ráda věnovala maminkám.

S dcerou vytváříme projekt Matka a Dcera pro podporu mladé generace a ano, jde nám o jejich podporu v době mohutného rozvoje, změn a zároveň nejistoty ve společnosti. Ale proto, abychom mohly být silnou oporou, potřebujeme se především podpořit samy. Být v rovnováze a harmonii. Nejsme jen matky, ale jsem především ženy.

Nebude pro nás fungovat model separace, odpojení, znecitlivění a nechat zbytek rodiny na pospas. Stejně nás vtahuje zpět, protože naší přirozeností je vnímat celek a vše, co se v něm děje, byť podvědomě. Poznat, kdy je na co ten správný čas a kdy udělat jaký krok nevytrženě z kontextu našeho celku, do kterého rodina patří.

Ať chceme nebo ne. Příroda to tak má zařízené, aby zachovala život. A neptá se.

Proto se v sobě setkáváme s tolika emocemi, stavy apod. Emocionální inteligence je naše síla.

Nefunguje ani všechny kolem sebe řídit podle našich představ a řešit jejich starosti, abychom měly klid. Nejde ani o to veškeré emocionální stavy okolí na sebe přebírat a harmonizovat.

Ale ve chvíli, kdy se dostaneme do naší rovnováhy a harmonie vše kolem se také utiší a přirozeně plyne.

Do harmonie se lze dostat pouze přijetím všeho, co se v nás odehrává a umět s tím pracovat a sdílet tak, abychom to nevtlačovaly do okolí díky odmítání a nevznikalo nekonečné kolečko snahy vše zvládnout a následné nepochopení a výlevy ven.

Jsme živelné. Neustále se to v nás míchá a vnímáme, jak se živly míchají vně. A jde se s tím naučit pracovat.

Je vysoce nepříjemné, když se v někom odehrávají bouře a navenek se usmívá a dělá jak se nic neděje, stejně jako když někdo neustále prudí, protože si se sebou neví rady nebo se raději znecitliví a jediné, co ve všech případech umí, je to na někoho hodit, aby se cítil lépe.

Ženě pomáhá o svých niterných stavech otevřeně mluvit. Když mluví, ventiluje, co se potřebuje uvolnit, zároveň si naslouchá a cítí se přijímaná a milovaná a nachází pro sebe řešení. Jediné, co potřebuje, někoho, kdo jí pomůže se otevřít, naslouchá a drží prostor. Nemíchá se jí do toho, neudílí rady, nevstupuje do procesu sebeharmonizace.

Další věc je nechtít to samé po mužích.

Je to pro ně zahlcující, vyčerpávající a snaha se distancovat nebo rychle řešit a utišit situaci a do procesu vstupovat je normální. Zprocesovávají své niterné záležitosti trochu jinak a ve větší stabilitě. Dokážou pro nás sice držet bezpečný prostor, abychom se dokázaly uvolnit a vypovídat, dokud je ale do svého procesu nezačneme vtahovat, protože nám vadí, že jsou klidní, zatím co v nás probíhá mnohem mohutnější dynamika emocí, která reflektuje i jejich emoce. Což není jednoduché. A ne každý si dokáže ustát. Ale je dobré je informovat o tom, že to tak je a nesnažit se je před tím naopak chránit. To pak potlačujeme svou sílu, která se stává sebedestruktivní a vytvářejí se různé patvary a zacyklenosti.

Nejsme pak zářivé, plné radosti ze života a víte samy, jak to pak ve vztazích vypadá.

Proto vznikají ženské kruhy, které bývaly vždy přirozeností. Jednak jsou příležitostí pro každou ženu se takto zharmonizovat a zároveň se společně s emocionální inteligencí a živly (naší silou) učit vzájemně zacházet a díky tomu umět pak v jemnosti a laskavosti podpořit i své okolí, ale také umět říct jasné ANO a NE a udržet si tak své hranice.

Pokud vás toto téma oslovuje a nebaví neustále řešit jestli jste málo nebo moc a hrát si na cokoliv jiného než zrovna jste, potřebujete se uvolnit, podpořit a naučit se pracovat se svou živelnou dynamikou, máte nějaké téma, ohledně mateřství, se kterým si nevíte rady, neváhejte nás kontaktovat...

Katka (nejen matka:)