Vztah s přírodou

Vykořenění jednotlivce (společnosti), tedy odpojení od vnímání toho, co nám říká příroda uvnitř nás i ve vztahu s okolím způsobuje, že lidé se často vnímají odděleně, izolovaně nebo se naopak propojují i s tím, co jim neslouží a tak pak i reagují.

Přes přírodu jsme všichni propojení, ať v přímých nebo nepřímých vztazích tak, abychom se vzájemně v duálním systému doplňovali a obohacovali skrze různé schopnosti a kvality a vytvářeli tak prosperující celek.

Pokud ve vztazích funguje spolupráce, prosperita roste, pokud vzniká konflikt doplňující se kvality a protiklady se projevují v extrémech, protože se příroda nemůže skrze něj integrovat a sjednotit.

Jakýkoliv konflikt nebo projevený extrém není o jednotlivci, ale o vztazích.

Může vznikat nepochopením a nepřijetím propojenosti a doplňkovosti, ale i snahou propojit nekompatibilní kvality v přímém vztahu nebo se držet ve vztahu, kde již proběhlo vzájemné obohacení a jeho přirozený účel byl aktuálně naplněn. 

Proto i konflikt je přirozený. Někdy jím příroda šlechtí kvality, někdy uvědomění, jindy potřebuje rozložit to na čem lpíme, odmítáme nebo staticky zadržujeme, abychom se mohli doplnit přirozeně dynamicky.

Aby se mohla vyvážit a dostat výživu v nás i tam, kde chybí a naopak nesytit již naplněné.

Milovat bližního svého z úhlu pohledu přírody znamená umět prakticky spolupracovat a hledat v doplnění to nejlepší pro jeho účel. Nikdo není vyčleněn.

Milovat sebe znamená dovolit si uznat sebe a hledat v sobě to nejlepší pro svůj účel a tím i pro celek. I pod tím, co se zdá jako nejhorší. A neházet to ven za dveře.

Není kam.

Vše je jen přirozený projev interakce s přírodou. Tento úhel pohledu, který s námi sdílí domorodí obyvatelé, kteří jsou ve znalosti a vztazích s přírodou mistři, přináší velkou moudrost a obohacení.

I pod negativizovanými jevy se nachazí síla nebo propojení s něčím, co člověku chybí, protože to odmítá a pak se projevuje negativně.

Osobní rozvoj pomáhá lidem pod rouškou negativizace nacházet a rozvíjet přirozené kvality a chápat souvislosti s tím, co nás přesahuje skrze vztahy.

Vztahy přirozeně tvoří menší a větší celky na jejichž vrcholu se nachází někdo, kdo prezentuje často důsledek vztahů v pyramidě ne jeho příčinu. (Záleží…)

Přenášení zodpovědnosti za sebe ve vztazích někam ven nás pouze oslabuje.

Příroda, tak jak nás vede k interakci zevnitř ven a zvenku dovnitř je na vrcholu pyramidy pro všechny. Není to zdroj bez inteligence. Naopak. Jde se o jeho projevy opřít.

Je to inteligentní systém vytvořený vesmírem pro udržitelnost života na Zemi a stojí za to s ním spolupracovat. Člověk je jeho součástí.

Vliv na nás má celý vesmír i my na něj.

Dává mi to smysl a tak to sdílím. Příroda mě k tomu podněcuje, je to její pravda ve mně. Tu máme každý individuální.

Existuje mnoho vrstev.

Rozvíjet vztah s přírodou umožňuje také instinktivně vycítit i "vzdálené" skutečné nebezpečí od domněle vyvolaného strachu nebo historicky zakořeněného strachu, který nebezpečí vytváří a mnoho dalšího…

Pro mě naučit se ji v sobě vnímat a vnímat i to, co mi říká ve vztahu s okolím bylo velmi obohacující a zjednodušující a pomohlo mi mnoho věcí nevnímat osobně, prožívat se otevřeně v lehkosti a mnoho dalšího.

Jsem vděčná mistrům ve znalosti přírodních zákonitostí a vzájemnosti, že se o tuto moudrost dělí a přírodě, že mi dovoluje učit se od ní víc a víc. Užívám si její štědrost, laskavost i trpělivost ve vzájemnosti.

Mnoho krásy v jednoduchosti. 

❤️